Koučování beze slov CrossFit trenér Bobby Kiernan v tréninku neslyšících sportovců

Poznámka redakce: Minulý týden jsme vám přinesli příběh Roberta Parcellla ml., neslyšící CrossFit sportovec, který pracuje v New Yorku. Poté, co jsme slyšeli, jak Robert přistupuje ke svému tréninku, jsme si chtěli promluvit s jeho trenérem Bobby Kiernanem a dozvědět se něco více o vztahu trenéra / sportovce Bobbyho a Robberta. 

Fotografie, kterou poslal Bobby Kiernan (@torquednation) dne 20. listopadu 2015 v 2:55 PST

Co jste si mysleli, když jste poprvé slyšeli, že Robert přichází?

Abych byl upřímný, byl jsem trochu nervózní, protože i když mám zkušenosti s adaptivními sportovci, Robert byl prvním neslyšícím sportovcem, se kterým jsem pracoval. Jelikož moje dovednosti ve znakovém jazyce se pohybovaly od mávání ahoj a sbohem, nebyl jsem si jistý, jaké to bude, po stránce komunikace.

Naštěstí Robert byl a je úžasný. Ve skutečnosti učí ve městě znakovou řeč, takže je velmi trpělivý s našimi členy i se mnou, pokud hned nemusíme mít správná „slova“. Pomáhá také tomu, aby pohyb mohl být univerzálním jazykem.

Také jsem hodně přemýšlel o tom, jak budou reagovat moji současní členové. Je zřejmé, že důvěřuji své rodině zde na Reebok CrossFit 5th Ave a vím, že máme tu nejuznávanější a nejpříjemnější skupinu členů, ale cítil jsem se nad Robertem ochranným. Jak bych pracoval, aby se cítil cítit součástí? Jak bych ho představil svým členům, kdybych nemluvil znakovou řečí? Věděli by, jak se k němu dostat, i kdybych ne? K mému překvapení ve skutečnosti máme slušné množství členů, kteří znají nějaké znamení. Komunita CrossFit vás nikdy nezklame!

Jak se koučování Roberta liší od koučování někoho, kdo slyší?

Robert se pohybuje velmi dobře, což mu očividně výrazně usnadnilo trénink. Občas pro něj potřebuji rozebrat některé věci, ale není to úplně jiné než pro kteréhokoli jiného člena. Pro Roberta komunikuji důležité složité části WOD pomocí suché mazací desky. Mým největším cílem je zajistit, aby měl Robert pocit, že je o něj postaráno a stejně důležité jako všichni ostatní ve třídě.

Lidé se pohybem učí různými způsoby. Ve výchozím nastavení musí být Robert vizuální žák, takže se musím ujistit, že jsem super konkrétní, když mu naznačím pohyby. Také si musím připomenout, abych nabral odvahu a pokusil se podepsat. Je to rozhodně výzva!

Naštěstí Robert a naše asistentka kanceláře Melody (která také docela dobře podepisuje!) pracují na tom, aby mě naučili alespoň základy. Jen vědět, jak se zeptat na jeho den, nebo se ho zeptat, jestli byl trénink tvrdý nebo snadný, je pro mě obrovským krokem. Lidé zapomínají, že trenéři jsou také studenti, a já pevně věřím, že pokud se přestanete považovat za studenta, uděláte to jen medvědí službu nejen svým členům, ale i sobě.

Co byla největší výzva?

Skutečně jde jen o komunikaci a povědomí. S více než 500 členy zde v našem boxu neustále běží od jednoho člena k druhému. Okamžitě se musím spojit se vším, od jejich jména a jakýchkoli zranění, která měli, přes to, co ráno jedli k snídani a jak se jejich dítěti tento měsíc daří v předškolním zařízení. Je to oříšek! Klíčem je být si vědom toho, koho mám na podlaze, a udržovat otevřenou komunikaci mezi mými trenéry a sportovci, bez ohledu na jejich fyzické schopnosti nebo výzvy.

Co vás Robert naučil o koučování?

Trpělivost a jak být lepším posluchačem. Je snadné nechat se během hodiny rozptýlit nebo dokonce frustrovat po dlouhém dni koučování. Robert mě rozhodně pokořil. Když přemýšlím o bojích, kterým musí každodenně čelit v komunikaci, musím se kontrolovat a pamatovat na to, abych byl vděčný a vděčný za všechno, co každý den dělám, když přijdu do práce.

Doporučený obrázek: Bobby Kiernan (@torquednation)